VÝPOČET TEPELNÉ ZÁTĚŽE |
|
|
|
Úkolem klimatizačního zařízení je odčerpat teplo z místnosti do venkovního prostředí. Podle množství tepla, které vzniká v místnosti, tepelné zátěže, volíme velikost klimatizačního zařízení. Čím větší tepelná zátěž, tím větší a dražší zařízení. Návrh typu, velikosti a umístění klimatizačního zařízení by měla provést vždy kvalifikovaná osoba. Tepelnou zátěž se snažíme snížit na minimum. Nejvýznamnější tepelná zátěž vzniká osluněním okny. Okno orientované na osluněnou stranu může dodávat do místnosti až 450 W/m2 zasklené plochy okna. Pro snížení tepelné zátěže z oslunění slouží žaluzie, markýzy, dvojité i trojité zasklení, fólie, antireflexní sklo a jiné stínící prostředky. Zastíníme-li okno, musíme někdy svítit, což z tepelně technického hlediska je zase zvýšení zátěže. Další významnou složkou tepelné zátěže jsou lidé. Na osobu běžně počítáme 150 W, ale například při sportu či tanci mohou produkovat až 270 W/osobu. Nemalou zátěží je i potřeba čerstvého vzduchu, jehož letní výpočtová teplota je cca 32°C. Do klimatizovaného prostoru se může dostat nuceně, přirozeně nebo infiltrací. Je potřeba dávat pozor na teplo, které produkují stroje např. počítače. Veškerá energie přivedená do strojů se promění v teplo a zvýší tepelnou zátěž. Výpočet tepelné zátěže klimatizovaného prostoru je popsán normou ČSN 73 0548 (1985). Pro zjednodušený výpočet tepelné zátěže lze použít jednoduchý formulář dle VDI 2078 (1992) |